Svatební příběhy aneb vzpomínky na celý život

 

Svatební příběhy aneb vzpomínky na celý život

Je to takový malý příběh o fotografování. Napsal jsem několik článků o tom, jak jsem začínal s focením svateb a s jakou technikou, ale nikdy jsem se nezmínil o tom, jaké vzpomínky to přináší. Každý svatebčan, kterého jsem fotil, má své vzpomínky na svatbu. I já jsem si tuto zkušenost ve svém životě vyzkoušel. Dne 9. září v roce 2017 jsem i já stál u oltáře a vnímal pocity, jaké to je být jednou před tím fotoaparátem. Jaký je to pocit, když jednou někdo fotí vás. Jako fotograf vnímám ty emoce, kdy ženich a nevěsta stojí u oltáře. Poslouchají oddávajícího a čekají, až nastane otázka. Hlavně ji nepřeslechnout! Zažil jsem hodně odpovědí, vím, že jednoduché ANO není jen tak obyčejně řečeno.

Slzy v očích

Budoucí novomanželé mají často slzy v očích a ptají se svých svědků: „Mám si ji vzít?“ Nebrečí jen nevěsty, ale i jejich budoucí manželé. U mojí svatby to bylo podobné, byl jsem strašně nervózní, moje budoucí žena také. Pamatuji se, jak mě držela za ruku, nebo ji spíše drtila. Vím, že byla nervózní, cítil jsem, jak se chvěje. Není to strach, ale děláte v životě určité rozhodnutí, je to radost a zároveň nervozita. Je zvláštní, že když řeknete oba ano, úplně to z vás opadne. Na novomanželích vidím vždy úsměv, slzy štěstí. U slova „ano“ a prvního polibku mají slzy většinou všichni ostatní. Nejvíce pláčou rodiče či babička, nejlepší kamarádka nebo sestra.

Akce aneb reakce a vzpomínky pro všechny

U mě je asi nejvíce vzpomínek na každý páru o tom, jak pojali focení se mnou. To akční focení, kdy se užije nejvíce srandy. Nejde jen o to ale i tahání nevěsty, lovení z vody, výskoky či cokoliv jiného. Protože zatím jsem na žádné svatbě nenašel hranici originality. I na té mojí jsme s kolegou dělali blbosti. Výskok před kostelem, něco jako pád dozadu. Focení ve fotbalové brance nebo na dětském hřišti. Focení mě od toho roku 2011, kdy jsem začal fotit, velmi baví. Bylo to nevinné, kamarád mě oslovil, zda bych mu nafotil svatbu. Byla to určitá výzva, od focení přírody a reportáže jsem šel fotit svatbu. Na ten den asi nezapomenu, jako správný kamarád a fotograf jsem si to užil, trochu se i opil. Od té doby jezdím fotit svatby po celé České republice. Poznávám mnoho zajímavých párů. Fotil jsem několik romských svateb, které jsou jedinečné tím, že se mi líbí, jak dodržují české tradice. Také církevní svatby mají své kouzlo. Svatební mše je jiná než klasická svatba u oltáře. Zde u církevní svatby to není na pár minut, ale to procesí je velké. Nejen čtení z bible a sliby, ale i zpěv doprovodné hudby, modlitby. Má to něco do sebe. Když vytáhnu z paměti svatby mezinárodní – jednou jsem fotil na panství Velichov česko-anglicko-francouzskou svatbu, popravdě to byl veliký zážitek. Tři různé národy, tři různé provedení prožitků. Angličani mi na svatbách připadají hodně konzervativní, Francouzi zase temperamentní jako Moraváci nebo Slováci. Asi nejvíc zajímavé a celkově zábavné jsou pro mě svatby na vesnicích, myslivecké svatby nebo moravské svatby.

Večer bez zábran

Večerní mejdan vždy zboří všechny zábrany a je pravdou, že často na svatbách takto večer už nejsem jen fotograf, ale jedna velká vrba. Je to spousta příběhů, které vyslechnu na baru, občas se mi i stává, že se mi lidé svěřují se svými nezdařenými vztahy. Nikdy jsem nikoho neodsoudil, ba naopak v rámci možností všechny vyslechnu, poradím jim anebo je alespoň obejmu. Stejně jako novomanželé, i já si užiji zábavu. Nejen pořízením momentek, ale také s nimi tančím, snažím se je popotáhnout k reakci. Vždycky, když svatbu opouštím, protože jedu domů, říkám si, jak jsou ti lidé fajn, a vezu si s sebou jejich příběh. Nedávno jsem přemýšlel nad tím, zda by se z příběhů dal napsat jeden celý článek Zatím jsem jen v rámci přemýšlení. Ale kdo ví, třeba vyberu ty nejlepší příběhy, změním v nich jména a napíšu to.

Čekám na nudličku, cvak…

Na mé svatbě, respektive na hostině, proběhlo vše v pořádku, a zažil jsem také to, jaké je užít si svatbu naplno, ne jako fotograf. Na hostině čeká každý fotograf na svůj moment. Jak já tomu říkám, čekám na nudličku. Nedávno se mě přátele ptali, jaké to je znát tolik druhů jídel. Když to tak vezmeme, na každé hostině máte jinak zpracovanou polívku, druhé jídlo, případně zákusek či dezert. Svatební dort je jednou s polevou, jindy s marcipánem nebo je celkově ovocný, krémový a tak podobně.  Je hodně druhů a chutí. Nemohu říct, který dort nebo jídlo byly nejlepší, každé je jedinečné. Je pravdou, že nejčastěji jsem se setkal s polívkou s játrovými knedlíčky nebo s nějakou krémovou. Druhé jídlo je nejčastěji svíčková s knedlíkem či šťouchané brambory a steak. Jednou jsem zažil řízek a bramborový salát anebo guláš. Rauty často obsahují ovoce a zeleninu, různé mísy, jako sýrové, salámové, sladké a slané. Často bývá pikantní guláš a tatarák, řízečky a masíčko na několik způsobů. Zažil jsem ale také veganské mísy, asijský raut nebo raut jen z ovoce a zeleniny.

Vzpomínky pro každého na počkání

Každá svatba, kterou jsem fotil, má u mě mnoho vzpomínek, ale také mnoho zkušeností. Čím více svateb, tím více zkušenosti s lidmi a větší přehled o trendech. Kromě toho máte zásobu fotografií na ukázku. Projedete po republice hodně míst, i ta, kam se turisté jen tak nedostanou. U novomanželů jsou to vzpomínky na jejich svatbu včetně nešvarů po alkoholu, u mě je několikanásobné. Každá svatba je jako bych si opakoval tu svoji, učil se něco nového anebo naučil něco nového ty, kteří tam jsou.

Na závěr

Pokud chcete fotit se mnou, není to jen o fotografiích, ale i o vzpomínkách, na které nezapomenete. Těším se právě třeba na tu vaši svatbu, proto mě neváhejte kontaktovat. Fotím po celé České republice a zahraničí.