Když jsem fotil pro kolegu

Asi každý svatební fotograf měl možnost fotit svatbu kolegovi. V mém případě to byl kameraman, ale jeho bratr je svatební fotograf. Asi si možná řeknete, co je na tom, svatba jako svatba. Ale co si budeme namlouvat, měl z toho vítr. Přece jenom každý fotíme jiný styl, jinou technikou, jinak upravujeme fotografie. Každý máme u focení jiný styl, jiný záběr. Je to jiné.

Kolegu jsem potkal v Litomyšli na setkání svatebních fotografů, slovo dalo slovo a hned jsme našli cestu, jak komunikovat. Když jsem zhlédl jeho styl a porovnal to se svým, je vidět hned na pohled, že každý jsme jiný, ale tehdy mne nenapadlo, že budu fotit svatbu jeho bratrovi. Byla to vcelku pro mne i pocta, že si vybral mne. Byl jsem rád také, že jej uvidím a ve chvilkách času s ním mohu pokecat.

Když to vezmu hned od začátku, ráno jsem přijel na svatbu. Klasická ranní příprava, jako je to všude. Samozřejmě mne hned po ránu zaujal notebook. Říkáte si proč. Logo firmy „Zachyťto“ nalepené na notebooku není nic zvláštního, na tom samém notebooku položené šminky, zrcátko  líbila se mi ta kompozice. Co se mi líbilo kromě toho všeho, že byl po ránu klid. Probíhalo to jako každá jiná svatba, ale i přesto jsem měl chvilkama nejistotu, aby všechno klaplo, abych někde neudělal chybu. Přece jenom, je to něco jiného než jako každá jiná běžná svatba. Co mne překvapilo, byl obřad. Za tu dobu, co fotím, bych řekl, že tenhle byl nejhezčí. Svatebčané u oltáře nestojí, ale sedí. Obřad proběhl v kostele v Mlékojedech. Vždy, když jsem jel kolem, říkal jsem si, je to běžný kostel jako každý jiný. Není. Hned uvnitř na vás zapůsobí pocit té historie a mystiky. Měl jsem zvláštní pocit, daly se krásně sledovat a vnímat emoce ostatních lidí, svatebčanů a svědků.

Celý obřad se do mne zaryl tou okolní historickou až mystickou náladou, pocitem. Těžko to lze napsat. Samozřejmě jsem kostel použil i na párové focení. Když svatebčané vycházeli ven, jsem zvyklý, že málokdy se dodržují tradice. Nasazování koule je asi nejčastější, ale aby si nevěsta sedla do vozíku a ženich s ní projel malou část obce, to mne překvapilo a pobavilo.

Každá svatba dále pokračuje společným a párovým focením, odjezdem na hostinu. To celé popisovat není třeba, ale na svatbě s námi byl i kameraman. Viděl jsem i video, které natočil a mohu říct, že opravdu povedené. Z celé svatby jsem měl prakticky strach, ale i pocit toho, že je to pro mne pocta fotit kolegovi svatbu.

Byl jsem s nimi celý den, svatba mě bavila a kdybych ráno nemusel pro manželku na letiště, tak bych s nimi zůstal i nad rámec toho času, který jsem tam měl být. Je to dobrá parta lidí, a snad se s nimi zase uvidím, třeba na nějaké svatbě.

Rada pro ostatní kolegy, které tohle čeká? Nebát se, vzít to jako výzvu a poctu. I moji svatbu fotil svatební fotograf, i on se mohl cítit nejistě. Tato zkušenost mi pomohla také v tomto oboru pochopit to, že svatba i přesto, že chcete, aby byly fotky, vše perfektní, je důležité se v té nejistotě neztratit. I kdyby to byl kolega, kterého znáte, nebo neznáte, je to svatba sice jako každá jiná, ale je to také vaše vizitka. Nikdy nevíte, kdy vám kolega předhodí kšeft, který vás zase posune o kus dál.

Článek najdete také na FOTORÁDCE.CZ